Po našem příchodu na Zaluží jsme se s manželem rozhodli splnit si velký sen, jehož kořeny sahaly hluboko do našeho dětství. Chtěli jsme mít koně. Koně nejen pro zábavu, ale taky na práci. A tak jsme si pořídili tříletého valacha českého teplokrevníka, který uměl trochu tahat.

Všichni jsme byli mladí a nezkušení, my s manželem navíc lidé z města, zkrátka byli jsme úplní začátečníci. Tehdy v našem kraji nebyli téměř žádní koně a ani dostupná literatura, a tak jsme se neměli s kým poradit. Jen se dvěma či třemi stejnými nadšenci jsme si vzájemně vyměňovali zkušenosti.

Stalo se tedy to, že valach, místo abychom ho učili my, učil nás. Příhody s ním by vydaly na knihu. Ale protože jsme s ním byli denně několik hodin, naučili jsme se nějak jezdit a on nějak poslouchat. Za čas to bylo skoro bez problémů. Jenže valach zčistajasna dostal koliku a přes veškeré úsilí veterináře nás opustil.

Na přítomnost koně jsme si už zvykli a naše stáj zela smutnou prázdnotou, a tak jsme se rozhodli pořídit si koně nového. Vyhlídli jsme si krásnou černou, tehdy sedmiletou kobylku českého teplokrevníka Lady, která však uměla jen tahat. Zkusili jsme ji osedlat a hle, ono to šlo bez problémů a za pár dní chodila docela spolehlivě.

Ale ouha, ve stáji to bylo den ode dne horší a horší, s chováním byly problémy, každé ráno vymyslela něco jiného, čím by se nás zbavila, a to pokud možno nadobro. Nezbylo než vymýšlet také, jenže ona na to měla víc času. Co fungovalo jeden den, neplatilo druhý. Tak nezbylo, než pátrat po nějakých radách, co s ní.

V té době nám dala krásné hříbě a venku byla spolehlivá, dokonce i pro děti, prodat jsme ji tedy nechtěli...

Pak jsem objevila článek v časopisu Jezdectví, že pan Špatný organizuje v Písku seminář Parelli Natural Horsemanship - PNH. Po účasti na tomto třídenním semináři jsem pochopila, že není chyba v koni, ale ve mně.

Od té doby jsem byla na čtyřech seminářích a pokaždé to přinese mně a tedy i našim koním něco nového a hlavně pozitivního. Také metoda T-Touch Lindy Tellington-Jonesové měla u kobylky úspěch.

Lady nám dala ještě dvě hříbata, u kterých jakousi směs přirozených metod (Pat Parelli, John Lyons, Monty Roberts, MVDr. R. Miller, Linda Tellington-Jones) používám od malička. Přestože nejvíce času věnuji třem mladším koním, nejstarší Lady své chování ve stáji výrazně změnila k lepšímu. Naštěstí je dnes na trhu dostupná literatura, ve které se vždy nějaká ta fungující rada najde.

Nehledejte u nás stoprocentně přiježděné koně, podle anglického nebo westernového stylu. Při střídání různých lidí, hlavně nejezdců, to není dost dobře možné. Snažím se, aby koně byli především klidní, nelekaví, a mohly k nim i malé děti bez obav, že jim ublíží.

Nehledejte u nás ani stroje, na které vás posadíme a které vás dovezou bezchybně z bodu A do bodu B. Kůň je živá bytost, navíc býložravec, který má ve svých genech zakódováno, že před nebezpečím se má prchat. Na tom nic nezměnily ani tisíce let domestikace. Je to bytost velice vnímavá a citlivá. Snažím se, abyste u nás našli kamarády, kteří jsou ochotní a za pohlazení a laskavé slovo udělají, co po nich budete požadovat.

Že je při tom i spousta legrace, ukazuje i několik Fotek z prázdnin.