Možná už se Vám to také stalo: prostě nevíte, jak dál a jen bezmocně říkáte: "A teď babo raď!"

Od toho jsme tady!
Na této stránce uvádíme odpovědi na zajímavé dotazy, které jsme obdrželi v průběhu fungování Psí školy Sírius. Věříme, že tyto informace budou užitečné třeba i právě Vám...

Zpátečník

Dotaz:
Mám půlročního zlatého retrívra (37 kg). Pejsek je nesmírně poslušný, hodný, klidný, prostě výborný pro začátečníka jako jsem já.
Mám úplně opačný problém, než většina pejskařů - můj pejsek netáhne, on se courá. Odpoledne s ním chodím do lesíka, kde mu hážu klacíky, míček, honíme se kolem stromů, prostě normální aktivní pes, ale chůze u nohy ho prostě nebaví, a to jsem s ním pomaličku začala trénovat od jeho dvou měsíců - je zvyklý na vodítko, ale loudá se a neustále očuchává trsy trávy, cokoliv, co ho může jen trochu zaujmout, u toho se zastaví. Nemůžu ho tedy brzdit, ani měnit směr, prostě ho v podstatě za sebou táhnu.
Když mu dám do tlamičky klacík, o který se s ním přetahuji, nebo poutám jeho zájem (za chůze) na míček, tak si vykračuje pěkně, poklusává = baví ho to, ale už to bude brzy dospělý pes a měl by chodit u nohy bez toho, abych si s ním hrála. Když potkáme na sídlišti psa, který není "náš" kamarád na hraní a prostě jen prochází okolo, Filip si sedne a odmítá chůzi úplně, dokud nezmizí pes z dohledu (tady trochu pomáhá odlákání pozornosti, ale jde to ztuha).
Ještě bych měla uvést, že nechodíme na cvičák. Asi je to chyba, rozhodně si nemyslím, že jsem tak dobrá, že zvládnu perfektně psa vycvičit sama, ale snažila jsem se hodně jsem si o psech nastudovat a přiznávám se, že mě baví pracovat ve dvou a rozdělit odpoledne na běhání po lese a procházky a na cvičení, v běžném dni bych stihla jen "cvičák".

Odpověď:
Tak především si nemyslím, že "už to bude brzy dospělý pes". Nenechte se zmást jeho proporcemi, goldeni vyzrávají poměrně pozdě, mnohem později než např. labradoři. Vůbec bych se proto nebála využívat hry, hraček a pamlsků k tomu, abych jeho zájem a pozornost při chůzi na vodítku získala, naopak, pozitivní motivace je vždy ta nejlepší, a nevidím důvod, proč ji psovi odpírat.
Pokud pozitivní motivace nebude dostatečně motivující, tedy pejsek se přesto bude snažit očichávat atd., postupovala bych podle pravidel hry "Jdeme jinam". Čili nenapomínám, jen chválím, když se daří; netahám, ale opravuji rázným škubnutím, jde-li pejsek pomalu, jdu já naopak rychle. Vše je potřeba nacvičit si v klidu, potřebujete se to totiž naučit oba, a teprve pak vyrazit do provozu, mezi psy apod. Psům se vyhýbejte v takové vzdálenosti, aby se Filípek necítil ohrožen a klidně, bez přemlouvání a chlácholení, trvejte na tom, co už máte nacvičeno. Nikdy nenechávejte očuchávat se, seznamovat se psy na vodítkách. Nejen že se tím učí tahat a mají pak pocit, že si musejí očuchat každého psa, kterého potkávají, a porušíte všechna pravidla, která jste před tím nastavila, ale můžete si zadělat i na rvačku.
Přeji hodně štěstí, myslím, že to určitě zvládnete!

Bázlivý pudl

Dotaz:
Dobrý den, potřebovala bych poradit.
Jsem majitelkou středního bílého pudla. Rekreačně cvičíme agility, hodně chodíme po frekventovaných místech, reakce na střelbu nemá. Je povahově vyrovnaný a ke psům sebevědomý, ale máme problém při kontaktu s lidmi, chová se odtažitě až bojácně, v případě že si ho začne neznámá osoba v blízkosti více všímat (jsou ale i občas lidé ke kterým se chová docela otevřeně a přátelsky).
Psa mám až od osmi měsíců (nyní je mu 19 měs.), zlé zkušenosti pravděpodobně nemá, ale nebyl příliš socializován. S pejskem jezdím po výstavách, proto mě toto chování velmi tíží. Můžete mi poradit nějáké cvičení k posíléní důvěry k lidem? Zdá se mi totiž, že přestože zkoušíme se přátelit s neznámými lidmi skoro pořád, vůbec se to nelepší. :(

Odpověď:
Děkuji za důvěru, i když lépe by se mi odpovídalo kdybych Vás a Vašeho pejska znala, kdybych věděla jaký máte vztah, to je hodně důležité.
Bázlivost psa je velký oříšek a běh na dlouhou trať.
Obecně můžu poradit celkové posilování důvěry dokonalým zvládáním všeho ostatního (poslušnosti, agility, chůze na vodítku, přivolání), spojení přítomnosti cizích lidí s něčím příjemným, popřípadě použití bylinek.

Například:
- V přítomnosti cizích lidí zpočátku neusilujte o to, aby se nechal hladit, ale o to, aby se jeho pozornost soustředila pouze na vás, procvičujte poslušnost (musí již být zvládnutá všude jinde), nebo třeba jen trvejte na tom, aby byl správně "u nohy" (taky, je třeba procvičovat, ne učit), když to jde tak hodně chvalte, když ne tak se nebojte ho opravit, zkrátka jeho strachy ignorujte.
- Při přímém styku s cizími lidmi je potřeba využívat maximálně pozitivní motivaci, tedy je-li pejsek žravý tak mu poté, co už se na Vás soustředí dejte "volno", a nechejte ho od cizích lidí krmit vybranými dobrůtkami, můžete si pomoci tím že necháte pejska vyhládnout, a cizinec mu pak nabídne např. masíčko z konzervy pro kočky, tomu snad žádný pes neodolá. Hlazení nechejte na později, až se začne na cizí lidi lépe "tvářit".
- K potlačení strachu z určité věci můžete také využít bylinky, dobře fungují Bachovy květové esence, info najdete na www.bachovky.cz.

Ráda si přečtu jak pokračujete, pokud by jste vše co jsem popsala zvládla a přesto se nic nezměnilo, byla by vhodná osobní konzultace.

Chůze na vodítku - fenka kavalíra

Dobrý den!
Četla jsem Váš článek o učení chůze na vodítku pomocí chození jinam a měla bych k tomu pár dotazů.

Mám 8 měsíční kavalírku a na vodítku se přes veškeré mé snahy více či méně přetahujeme. Na známých trasách jde většinou slušně, na cvičáku dokáže jít krásně u nohy a hypnotizuje mě pohledem (tam je to jen chvilka), ale v zajímavějším prostředí by se radši uškrtila a nezabírá ani piškotek... Jak důsledně chodit jinam v případech, kdy to nejde?
- Obtížnost u jakéhokoliv cviku je potřeba zvyšovat postupně, tedy až zvládnete chůzi bezvadně na klidném místě, přidávat zátěž, jít tam kde se lidé jen trousí, "Václavák" až nakonec

Např. když před i za námi jdou lidi a otočit se tedy není kam. Chvilkový trénink v parku je jedna věc, ale vodítko potřebuji hlavně v provozu a tam často nejde rychle měnit směry, protože by člověk do někoho vrazil. Nemluvě o tom, že mívám zavazadla a pokud se s těžším batohem prudce otočím, setrvačnost mnou hodí zpátky... :)
- Nemusíte se otáčet, jde-li pejsek dopředu, můžete couvat, ale samozřejmě ani to se na ulici moc nehodí, takže znovu, pejsek potřebuje tzv. "vychodit" nejdříve v klidnějším prostředí.

Mám snad odložit jakékoli cestování do doby, než spolehlivě nebude tahat, a do parku ji nosit?
- Velmi důležitá je důslednost, pokud se rozhodnete že opření se do obojku je pro psa TABU, neexistuje výjimka, leda snad náhlá potřeba psa.

Ji ještě unesu, ale s velkým plemenem by to tak praktikovat nešlo a stejně by musela nastoupit jiná metoda. Tak mě zajímá, jak to udělat. Od kdy můžu od štěněte reálně požadovat, aby se v jakémkoli prostředí pohybovalo v rámci vodítka a nemotalo se přitom pod nohy?
- Od cca od 4—5 měsíců

Kdy přestat tolerovat přehazování vodítka z ruky do ruky? Když jí přebíhání sem a tam prochází teď, jak jí pak vysvětlit, že to najednou nejde?
- Přebíhání toleruji velmi krátce u nejmenších štěňat, kde jde zpočátku jen o to, aby se na mě pejsek soustředil. U starších psů záleží na situaci.

Jak dlouho se pes vůbec dokáže soustředit? Možná po ní chci nereálné...
- Soustředit se na to, aby pes netáhl, dokáže přesně tak dlouho jako na to, aby táhl :o)

Chvíli se zdálo, že to začíná fungovat, ale potvůrka šla předpisově zásadně opačným směrem, než kam jsme se chtěly dostat. Jakmile jsem otočila, běžela zase napřed za předmětem svého zájmu. Takže člověk nikam nedošel.
Když nejsou vhodné podmínky pro cvičení (některá z nás není ve své kůži, tlačí čas apod.), stejně se musím nechat táhnout, nebo ne? Jak se v tom pak pes vyzná, když jednou to tažením dopředu jde a podruhé to se zatáhnutím cukne?
- NIKDY nesmíte dopustit, aby vás pejsek táhl, je možné že zpočátku budete více couvat než chodit dopředu, ale chce to vydržet. Spokojila bych se s tím, že nebude tahat a já budu moct zvednout hlavu ze země nebo odbočit na kteroukoli stranu bez toho, abych ji nakopla nebo zašlápla.
- To je starost pejska, hlídat si aby jste na něj nešlápla.

U nohy jen přes ulici nebo krátce v davu apod, ale zdá se, že to nedokáže rozlišit.
Moc děkuji za rady.
Domnívám se že bude v nácviku nějaká chyba, určitě v nedůslednosti, možná v technice, možná ve vztahu nebo málo pochvaly - to bývá nejčastější. Ale nezoufejte, na vodítku se pes naučí chodit v každém věku. Možná by bylo vhodné abyste přijela a já bych Vám ukázala, jak na to.

Funguje to! Díky!

Vzkaz:
Dobrý den, narazila jsem na Váš článek o psech tahounech, prostudovala jsem ho a vyzkoušela.
A ono to opravdu funguje - a že mám pořádnou tahounku - 6-letou dobrmanku, kterou bohužel nemám od štěněcího věku, ale od jejích 5 let.
Je to moc hodná fena, můžu jí sahat do krmení, do tlamy, odrodily jsme spolu 2x14 štěňat, je to velký mazel pro děti a babičky, ale jakmile vyleze za branku, mění se v tahouna. Už jsem v rámci zachování svého zdraví přistoupila k ostnatému obojku (velmi nerada).
Včera večer jsem vyzkoušela "Jdeme jinam" a fena na mne zatím nekouká (což venku nikdy nedělá - ona venku totiž ani nevítá členy svojí smečky), ale alespoň začala dávat pozor na směr chůze. A docela ji to překvapilo.

Děkuji Vám tímto za skvělou radu, budeme nadále poctivě trénovat.

Odpověď:
Moc Vám děkuji, taková zpráva mě vždy potěší. Držím Vám palce, blíží se období náledí tak vydržte!
Napíšu vám jednu perličku z naší psí školy: Dobrman Ozzík, asi roční kluk jak buk se bál na kladinu. Pomáhala jsem tedy páníčkovi, Ozzíka jsme na kladinu dostali pomocí polomáčených sušenek - páníček doma nenašel piškoty, znáte chlapy...
No, a uprostřed kladiny jsem pejska pěkně chválila, a on, strašlivý dobrman, se na mě otočil a od ucha k uchu mi olízl obličej jazykem plným čokolády!! Zbytek hodiny jsem doučila coby mouřenín.

Nácvik výstavního postoje

Dotaz:
Vážená paní Krásná, bylo to asi před 2 měsíci, kdy jsem si dovolila Vám napsat ohledně rady, jak správně naučit našeho nového člena rodiny - německou dogu Farona - chůzi u nohy dle Vaší metody. V té době mu bylo kolem 10 týdnů, tudíž jste mi radila, abych ho spíše na sebe fixovala atd. Časem se stalo, že začal zkoušet, kdo z nás je vlastně psovod či spíše "člověkovod"...
Musím vám s  radostí sdělit, že stačilo pár dní s vaší metodou a z našeho 5-měsíčního Faronka je naprosto jiný pes. Procházka s ním je potěšení, stále si mě po očku hlídá, napnutí vodítka již neznám. Dokonce jsem to doučila i naši 3-letou staffbulku, která se mnou sice absolvovala klasický "cvičák", ale přesto se čas od času stalo, že vodítko napnula. Sice mě za sebou nevláčela, ale napnuté bylo. Teď se chystám i na ostatní "fígly" Vámi popsané...
Teď ale, proč hlavně píšu. Jedná se o nácvik výstavního postoje. Jelikož máme Farona s PP, rádi bychom ho uchovnili a k tomu je potřeba absolvovat 3 výstavy. Přihlásili jsme ho tedy již do Mladé Boleslavi, do třídy dorostu. Sice se nám tato akce nikam nezapočítá, ale chceme zkusit, jak takové prostředí bude zvládat. Začala jsem s ním tedy pomalu denně trénovat (klus v kruhu, výstavní postoj a ukázka zubů)... Vše stále prokládám jinou hrou. Klus jsme po pár zkouškách celkem zvládli, stačí mi tak 3m na sladění kroku. Ale problém je s postojem. Problém není ani tolik s výdrží (povel "zůstaň" už celkem zvládá), ale nechce se nechat "doupravit" do žádaného postoje. Podsazuje "zadek", jakmile se mu snažím třeba lehce nohy posunout dozadu apod. A zuby? To je ještě horší. Zkouším to nenásilně již odmala, ale bez výsledku: nesnažím se to dělat zepředu, ale spíše mu jen tak sahat na pysky, sem tam lehce obnažit jednu stranu tlamy atd., a vždy má ihned za vše odměnu. Jenže stále skoro bez výsledku. Vím, že je ještě mladý, ale přece jen by měl na výstavě něco předvést, přestože ve třídě dorostu jim je leccos prominuto. Pokud mi můžete, prosím, třeba jen s jedním problémem pomoci, budu Vám nesmírně vděčná.

Odpověď:
Jsem moc ráda, že jsem Vám mohla pomoci.
Co se týče předvádění pejska - pěkný výstavní postoj se dá naučit s hračkou - třeba na povel "pozor" mu ji ukažte, když se pěkně postaví, tak mu ji dáte, totéž s pamlskem, výdrž prodlužovat od pouhého okamžiku po několik minut, postupně. Pokud Vám z postoje "spadne", zopakujte to celé znovu. Samozřejme pochvala ve správný okamžik je nezbytná.
Hlavní problém je ale v tom, že se tedy nedá upravit, a ty zuby. Tady by pomohla tzv. "přátelská hra". Začněte po pořádné procházce, kdy je pejsek vláčný. Mějte ho na vodítku, sedněte si k němu na bobek, no, u dogy bude možná stačit i židle, a hlaďte jej po nohách, pod břichem, prostě úplně všude. Nenechejte ho, aby ze vzdálil, třeba ho i k nečemu privažte, pokud ho neudržíte, ale tuto možnost mu zkrátka odeberte, aby musel vzniklou situaci řešit jinak. Pokud se brání třeba chňapáním, je na místě lehký pohlavek - prostě mu naznačte, že tudy cesta taky nevede, úplně v klidu, a pořád pokračujte, až pejsek začne přemýšlet a nejspíš přijde na to, že nejjednodušší bude asi nechat si to líbit, že se mu nic nestane. V extrémních případech, u hodně bázlivých nebo hodně agresivních psů, nebo pokud máte pocit, že to tím prvním způsobem nezvládnete, je možné použít metodu "přiblížení a oddálení". Pes opět na vodítku, a hlaďte jej tak, že se k problematickému místu přibližujete a zase oddalujete, a to dříve, než se pejsek pohne. Čili hladím psa, třeba ze zad směrem k noze a zase nahoru, zase k noze atd., pořád rytmicky, a pomalu posunujte tu hranici, kam až se dá pohladit - a pak, když už klidně stojí, když jej hladíte, začněte nohu během hlazení uchopovat, a pořád dbejte na to, abyste se vrátila na místo, které mu nevadí, dříve, než se pohne nebo začne bránit. To samé se zuby. Začněte jej hladit tam, kde to má rád, a pomalu začněte směřovat k tlamě - tam - zpátky, tam, zpátky, a také posunovat hranice.
Celkově je dobré vést psa k jakési uvolněnosti, aby se nechal povalit na zem, otáčet, prohlédnout uši, nadzvednout, aby zkrátka svému pánovi důvěřoval.
Je to hodně o trpělivosti, ale jde to.
Přeji Vám hodně štěstí, ať to na výstavě všem natřete!

Tahání na vodítku

Vzkaz:
Dobrý den, nedá mi to a musím se s Vámi podělit o velkou radost, ke které jste přispěli.
Mám 5-měsíčního pejska chodského psa. Snažím se, aby něco uměl. Sama, zatím jsem s ním nikde na cvičáku nebyla. Měla jsem problém s taháním na vodítku. To víte jako laik jsem si myslela, že to nějak zvládnu. Ovšem chyba, všechno se musí umět a tak jsem začla hledat rady na netu. A chci Vám napsat, že podle Vašeho návodu to Derik zvládl hned odpoledne na 80%. Mám takovou radost. Já jsem ho mořila, přímo trápila, vztekala se, byla jsem naštvaná. Derik ze mně musel být taky hotový, já už jsem tomu vodítku věnovala tolik času a výsledek nikde.
Tak Vám moc děkuji za radu, až pořádně zvládneme tahání, budu podle Vás pokračovat. Škoda, že jste tak daleko. Bydlíme nedaleko silnice Karlovy Vary — Praha, od Varů asi 36 km.
Přeji Vám hodně zdraví a úspěchů!

Vzkaz:
Dobrý den, chci Vám poděkovat za skvělé články, kde radíte, jak z těch našich sobíků udělat pejsky pro radost. Mám 1.5 roku starou fenku ČSV. Nebyl to sobík, ale SOB. V noci jsem se dokonce probouzela s křečí v ruce.Cvičák nám na toto nepomohl,přesto,že jsem ji to odnaučovala od jejich 3 měsíců.

Uměla chodit u nohy i na volno, ale bez povelu to byla katastrofa a já chtěla, aby si prostě vedle mě jen tak cupitala.S tahovák byl na nic, navíc mi to přijde dost brutální a ničí srst.Pak jsem si od Vás objednala ohlávku a začalo se to lepšit. Ale když jsme začali podle Vás cvičit, postačil obyčejný, široký obojek. Za JEDNO odpoledne se vše zlepšilo o 50% a už je to jen lepší, netáhne, ale jde tak o krok, dva napřed, tak cvičíme šnečky!

Je pravda,že člověk vypadá na ulici jako exot, ale za ty výsledky to stojí.

Ještě jednou moc děkuji a přeji Vám mnoho profesních i osobních úspěchů.

Pintová